OFICIÁLNÍ STRÁNKY PRAVOSLAVNÉ CÍRKEVNÍ OBCE: https://pravoslaviolbramovice.estranky.cz/
PRAVOSLAVNÁ CÍRKEVNÍ OBEC V OLBRAMOVICÍCH
Trocha historie:
Vznik Pravoslavné církve v Olbramovicích byl poněkud odlišný od založení ostatních pravoslavných farností.
Většina pravoslavných obcí v Československu se obnovila po I.světové válce, kdy se Čechoslováci osvobodili od 300-leté nadvlády Rakouska a náš národ se mohl konečně svobodně nábožensky vyjádřit. V r.1924 vznikla Československá církev pravoslavná, do které vstoupilo více než 1 milion obyvatel republiky.
Do Olbramovic však první pravoslavní křesťané přišli až s koncem II.světové války, kdy asi polovinu obce osídlili volynští Češi. Nejprve jako vojáci 1. Československého armádního sboru a později za nimi mohly přijet z Volyně i jejich rodiny. První pravoslavné bohoslužby se začaly sloužit ve škole a v různých náhradních prostorách. Věřící však již od počátku usilovali o vybudování nového důstojného pravoslavného chrámu. Poválečný politický vývoj v naší zemi však tomu nepřál a tuto myšlenku se tak nepodařilo z různých důvodů uskutečnit dodnes. Farní archiv uchovává z této snahy kompletně vypracovanou projektovou dokumentaci od vynikajícího architekta V. Kolomackého a několik studií chrámu v byzantsko-řeckém stylu, navazujících na Velkomoravské kořeny pravoslaví u nás. Realizace kteréhokoliv z nich by Olbramovicím dala unikátní stavbu, jaká se nikde v okolí nenachází. Nakonec se věřícím podařilo z vlastních prostředků zakoupit bývalou četnickou stanici na náměstí u radnice, kde si mohli zbudovat kapli zasvěcenou sv. Cyrilu a Metoději. Zde se konají pravoslavné bohoslužby dodnes.
Volynští Češi:
V roce 1867 se konal v Moskvě Slovanský sjezd, na němž zástupci českých vlastenců František Palacký a František Riegr domluvili s ruským carem Alexandrem II., možnost vystěhování českých kolonistů z Rakouska do oblasti Volyňské gubernie. V prvních letech postupovala kolonizace velmi rychle, za deset let bylo založeno více než 100 obcí.
Čechy zde čekaly velice těžké začátky. Museli přeměnit lesy v úrodnou půdu a vystavět nová obydlí. Zejména díky píli a novým, modernějším zemědělským postupům si naši krajané brzy získali velkou autoritu.
K životům volyňských Čechů za hranicemi patřila nerozlučně i kulturní tradice, kterou si sebou přinesli. V českých obcích působilo 28 sokolských jednotek, 107 kapel, 55 divadelních kroužků, 32 knihoven a 103 hasičských sborů, které se výrazným způsobem podílely na národním povědomí při všech společenských akcích. Své národní uvědomění posilovali i u mládeže, zejména při výchově a vzdělávání. Z vlastních finančních prostředků vybudovali 82 českých škol.
Samostatnou otázkou, která by si vyžádala podrobnější rozbor, byl náboženský život. Na rozdíl od Rakouska byla Čechům v carském Rusku deklarována náboženská svoboda. Mezi přistěhovalci byla většina katolíků, zbytek tvořili evangelíci, baptisté a malá část bez vyznání. Na náboženském sjednocení se však zpočátku nedokázali dohodnout, a tak postupně spontánně přijalo přes 75% volyňských Čechů místní pravoslavné vyznání. Náboženské spory oficiálně ukončila r. 1888 tzv. Žitomírská deklarace, kde se praví: „Proč bychom hledali daleko a zbytečně to, co se nachází tak blízko…? Naším nejcennějším dědictvím slovanských prvoučitelů je pravoslaví. Nepřijali jsme dnes žádnou novou víru, nezměnili jsme ji, ale vracíme se k prvotní víře našich úctyhodných předků." Češi pak založili na Volyni 26 nových českých pravoslavných chrámů.
Nejvýrazněji do života volyňských Čechů zasáhla II. světová válka. Mezi nejtragičtější události té doby patří zničení Českého Malína, které se odehrálo hrůznějším způsobem, než v nám dobře známým Lidicím. Nacisté upálili a povraždili 374 obyvatel, z toho 105 dětí do 14 let. Mnoho obyvatel bylo zavražděno i v dalších obcích, kdy celkové oběti přesáhly 462 osob. Když byl začátkem roku 1944 organizován 1. československý sbor v Sovětském svazu, nastupovali do něj volyňští Češi zcela spontánně. Přicházeli otcové se syny i dcerami, ti starší (nad 55 let) si roky ubírali, mladší (pod 17 let) přidávali. Za osvobození Československa – své staré vlasti, bojovalo více než 10 500 volyňských Čechů, což představuje 26,3% veškerého českého obyvatelstva Volyně. Po válce se pak mohli navrátit opět do své původní vlasti.
Přestože se jedná o malou část našeho národa, dokázali volyňští Čechové několikrát zasáhnout významným způsobem do našich národních dějin. Vedle pozůstatku již nesmazatelného dědictví a kulturního rozvoje na dnešní Ukrajině to byly oběti a útrapy v obou světových válkách, které našemu národu přinesly svobodu. Nelze také pominout jejich pomoc při hospodářské obnově pohraničí.
Církevní obec dnes:
Kapli sv. Cyrila a Metoděje v Olbramovicích dnes navštěvují jednak věřící z řad potomků Volyňských Čechů, věřící s řad tradičních pravoslavných národů, ale především nově příchozí, kteří objevují krásu pravoslaví.
Podle ne zcela úplných církevních matrik, žije dnes v Olbramovicích 346 věřících pravoslavného vyznání. Ve správním obvodu (bývalý okres Moravský Krumlov) je to pak přibližně 2100 věřících. Je škoda, že v minulém sčítání lidu se k Pravoslavné církvi přihlásila sotva jedna čtvrtina z nich.
